Už je to to nějaká chvíle od mého posledního příspěvku, tak jsem si řekla, že bych už teda vážně měla zase něco vypustit do světa. Bude to takový vzpomínkový článek. V tomhle období, kdy kultuře okolnosti okolo koronaviru takřečeno "zatnuly tipec", je poměrně složité psát nějaké recenze nebo doporučení, na co byste si mohli zajít do divadla, kina nebo kde probíhá nějaká zajímavá výstava. Rozhodla jsem se proto, že se s vámi podělím o zážitek z minulosti, který souvisí s rekonstrukcí a následným otevřením Státní opery.
Čas od času zpracovávám pro Národní divadlo nějaké korektury, vytvářím profily uměleckých členů, vkládám informace na Wikipedii nebo vypomáhám jako asistentka produkce na různých akcích. Když se tedy koná nějaká událost v rámci ND+, což je platforma pro setkávání diváků a tvůrců Národního divadla, tak se tam dostanu na pozici dočasné asistentky tiskového mluvčího Tomáše Staňka. Díky tomuto kontaktu jsem se tedy dostala i na stavbu Státní opery.
Celkem dvakrát jsem prováděla návštěvníky stavbou opery. Poprvé 20. října 2018, podruhé 2. června 2019.
Součástí mé práce bylo posléze přivádět jednotlivé zástupce médií k tiskovému mluvčímu a řediteli ND na rozhovory. Občas to bylo docela hektické – například když se mělo jednat o živý vstup, během kterého jsem měla reportérku a kameramana v momentě, kdy se na minutu v televizi míhaly nějaké obrázky, převést z jednoho stanoviště na druhé a třetí, aby mohli uskutečnit další vstupy. Běželi jsme všichni.
Byl to opravdu zvláštní pocit vidět tak důležitou rekonstrukci na vlastní oči a takto zblízka. Díky tomu, že se dny otevřených dveří konaly s odstupem času, jsem mohla registrovat proměnu budovy.
Rekonstrukce stála 1,3 miliardy korun a trvala téměř tři roky. Vyvrcholením bylo slavností otevření, které proběhlo 5. ledna 2020 a jehož součástí byl koncert nazvaný Státní opera v proměnách času (1888–2018) v režii Alice Nellis.
Této události se zúčastnili i čeští politici včetně premiéra Andreje Babiše nebo zahraniční hosté jako maďarský premiér Viktor Orbán. Pro zajímavost – lidé z produkce demonstrativně nosili na hrudi připnuté placky Milionu chvilek pro demokracii, a když Orbán přijížděl k budově státní opery, stáli venku lidé s transparenty, kteří ho vypískali. Nicméně na videu zveřejněném na Orbánových sociálních sítích pískot při příjezdu do Prahy nahradila operní hudba, která měla negativní přivítání zakrýt.
Nepochybuji o tom, že ten den mi utkví v paměti, protože zúčastnit se takové události, jako je slavnostní otevření Státní opery po tak obrovské rekonstrukci, se nepoštěstí každému. A hlavně se to neděje každý den. Jednou o tom budu vyprávět. :-)